Obzvlaste v urcitem obdobi zivota se mi opakoval sen, ve kterem mi “vse doslo”, a doufal ze si to budu po probuzeni pamatovat - byly to ty z lucidnich snu. Zpetne uz nevedel, co to bylo, a nekdy zapomnel uplne. A kdyz se sen zdal znovu, dostavilo se opet prekvapeni, jak jsem to mohl zapomenout. Ten zazitek byl podobny zazitkum psychedelik.
Tykal se reality, smyslu vseho, zivota, iluzi a take jak tim vsim proplouvat nejlepe bez mindraku, depresi apod. Nejsem si uplne jisty. Ackoliv si sny zpravidla docela alespon pasaze pamatuju, tak tyto patrily ve vzpominkam k tem rozmazanejsim. Nicmene myslim (nebo citim?), ze odpoved byla bytim v pritomnosti.

V pritomnosti pak jakoby roste potencial vseho. Nekdy mam dodnes lucidni sny, ale v ne kazdem se odehra nejake primo prozreni. Je to asi stupnem lucidity. Uvedomit si, ze mohu sen ovladat, a pak se nechat strhnout zpet tendencemi mysli. Ale kdyz se podari odolat…

Obcas dokonce “bdela” realita vypada jako sen. Nektere filmy takove stavy zachycuji. Podezrely sled nahod. Vnimani majici blizko k tomu, co by psycholog mozna nazval schizofrenii. Lide si o vas v MHD povidaji. Rozebiraji mezi sebou vase myslenky, i naproste intimity. Nahodou pak nekoho potkate. A tak se to treba nejakou dobu odebira dal. Ono je to i treba nekdx prevleceno jako “den blbec” s nicim schizofrenne mysterioznim. Nebo naopak krasny den.

Vse potvrzujici, ze vnejsi realita je nasi vlastni iluzi. Neco jako sen ale kde se myslenky nezhmotnuji vetsinou tak rychle. Nikoliv jako ve snech nebo tzv. psychedelickem tripu, coz je vetsinou “jizda”. Clovek vidi, jak mu myslenky doslova utvari realitu. Vidi, co cely zivot tusil, nebo uz davno vedel.

Kdyz cas se zastavil, a lide okolo, jejich obliceje byly stejne tak realne jako na televizni obrazovce. Skoro jako v nejake obrovske sarade. Nahle ohromny pocit zodpovednosti za sve myslenky. Ve snu je to jednodussi. Uvedomit si, ze spite, a smele zkoumat vlastni vytvory mysly stejne tak realisticke jako “normalni bdela realita”.

Ale i faze v polospanku dokazi zasahnout i do reality, kde to ve fyzickem tele pusobi, ze muzeme myslenkami ovlivnit maximalne leda sami sebe.

Nekteri popisuji snove ci na drogach navstevy cizich mimozemskych svetu nebo Zemi v budoucnosti. Opakuje se tez motiv, ze situace v nekterych pripadech vypadala tak, ze meli i jejich tela, takze s jejich spolecnosti splyvali. “Po probuzeni se rozptynuli” popisuje pan Bashar, predstavitel rasy, ktera je potomkem nas v budoucnosti. Jsme vasi potomci, rika. Udajne dokaze mluvit skrze jisteho kontaktera, jeho vlastni pra-pra-prainkarnaci. Na youtube jsou videa, jak poslednich pres 23 let odpovida zive na otazky s pomerne sobe dost typickym smyslem pro humor.

Jeho planeta je plna telepatu. Kazdy vidi myslenky druheho. Tam smerujeme. V jejich 6d realite maji stale fyzicka tela, ale realita je fluidnejsi nez nase 3dcko, resp casoprostor (tri prostorove rozmery a cas). Synchronicity jsou tam na dennim poradku a zpusobem existence. Tedy “nahody” jako sebeorganizujici princip toku nasledovani sve touhy. Nekdy dochazi k necemu na zpusob hudebniho festivalu ale bez nejakeho sloziteho planovani. A na vse je dost casu. Zadny zlocin, vsichni v pohode. Proto chteji pomoct nam. Svym predkum v minulosti. Je to paradox, ale realita takova umi byt. Protikladna. Dichotomni. Kdy i iluze casu je pravda, a presto cas svym zpusobem neexistuje. Umoznuje zpomalit kmity do trvalejsim forem ruzne hustoty, aby byl nejaky zazitek mozny.

A opravdu jsem sam nekdy videl, jako ostatni lide jsem vlastne ja. A ze je to vsechno o mne, a o nich, a i zdanlive nezivych vecech jako kameny a take stromech, vode, ohni, vetru, mracich, vsem okolo. Vytvareno jako iluze zazitku, ktery ma kazdy jiny, jinou iluzi. Nejakym zpusobem spoluovlivnujici mezi sebou cely kolektivni sen tehle planety. Paradoxne myslenkami ovlivnujici vnejsi realitu zatimco ostatni delaji to same. Paradox. Jak by to mohlo fungovat? Pouze pres paralelni reality , paralelni mistnosti, ktere spolutvorime spolu s temi ostatnimi herci, ktere do toho zatahneme. Kteri v tech jinych realitach nam prehravaji jejich jinou verzi, ale u toho uz zrejme nejsme. Vsechny nase inkarnace probihaji zaroven prave ted.

Posted on October 15th, 2014 by gorg
Filed under: New world order